Státní investice polykal před rokem 1989 především těžký průmysl a na podporu životního prostředí se vyčleňovaly minimální prostředky. Ekologie se stavěla až na poslední kolej. Po sametové revoluci nastal obrat, přesto se ne všechny oblasti podařilo dostat na přijatelnou úroveň a v některých ohledech jsme na tom dnes ještě hůř. Co se za posledních 28 let povedlo a kde má Česko dosud rezervy?
Ochrana přírody a ovzduší
Kvalita ovzduší v některých oblastech našeho území patřila před rokem 1989 k těm vůbec nejhorším na světě. Krušné hory byly zasaženy kyselými dešti, způsobovaly je bezohledné předrevoluční emise oxidu siřičitého z elektráren. Důsledkem byla mohutná těžba lesů, která změnila k nepoznání asi polovinu celé krušnohorské oblasti.
Přes veškerá opatření se dodnes České republice nedaří situaci zcela stabilizovat. Největší překročení limitů emisí znečišťujících látek vykazuje trvale Moravskoslezský kraj nebo oblast na východ od Prahy. Přestože jsou dnes všechny uhelné elektrárny odsířeny, kyselé deště stále ohrožují lesy na našem území. Situaci mají řešit takzvané Programy zlepšování kvality ovzduší Ministerstva životního prostředí.
Kyselé deště – jeden z přetrvávajících ekologických problémů. Zdroj: https://wikimedia.org
Pozitivní naopak je, že nejen v České republice se už během devadesátých let podařilo téměř zcela vyloučit spotřebu freonů. Podle informací z roku 2015 se i díky tomu daří zacelovat ozónovou díru nad Antarktidou, oproti roku 2000 se zmenšila až o celou sedminu.
Národní parky a registr znečištění
V roce 1992 tehdejší Československo přijalo zákon o ochraně přírody a krajiny, který určuje, jak přírodu chránit, a definuje jednotlivé typy chráněných území.
V České republice máme v současné době 4 národní parky. S výjimkou toho krkonošského vznikly všechny po roce 1989. Nejmladší je Národní park České Švýcarsko, který byl vyhlášen v roce 2000.
Ministerstvo životního prostředí dnes zároveň spravuje Integrovaný registr znečištění – informační systém přístupný široké veřejnosti, který zveřejňuje všechny provozovatele překračující stanovené hodnoty produkce nebo přenosu znečišťujících látek.
Voda
Přestože první čistírna odpadních vod na našem území zahájila provoz v roce 1905, největší rozmach zažily čističky po roce 1989. Do ochrany vody se ze všech opatření na ochranu přírody vydávaly největší částky už v osmdesátých letech, kvalita vody byla přesto velice špatná na většině území.
Průmyslově orientované kraje na našem území – Moravskoslezský, Ústecký nebo Středočeský – vykazují velká znečištění povrchových vod dodnes. Poslední dobou však alespoň nepatrně klesá spotřeba pitné vody na osobu a v následujících letech se dají očekávat další zlepšení. Jednou z možností je využití dešťové vody v domácnostech, od letošního roku na něj cílí dotační program Dešťovka.
Zemědělství: orná pole nahradily farmy
Kolektivizace zemědělství, velké zastoupení orné půdy, nadužívání průmyslových hnojiv – to byly hlavní problémy ekonomicky nevýhodné agrární politiky dřívějších let.
Zemědělství se před rokem 1989 profilovalo hlavně pěstováním obilnin, brambor a cukrové řepy. Restituce a soukromé vlastnictví výrazně změnily fungování zemědělské výroby. Po vstupu do Evropské unie se horské a podhorské oblasti začaly využívat k zakládání ekofarem a provozování ekologického zemědělství. Na druhou stranu se zhruba o polovinu snížily stavy skotu a prasat a bez pomoci státu bude tento propad zřejmě pokračovat dál.
Ekofarmy nebo agroturistiku si před rokem 1989 dovedl představit jen málokdo. Zdroj: https://depositphotos.com
Nakládání s odpady
V rámci Evropské unie je dnes Česká republika na druhém místě v třídění plastů, v celkovém třídění odpadu z domácností je na místě sedmém. Recyklujeme asi 75 procent všech obalů. Naopak plechové odpady na rozdíl od některých jiných evropských zemí netřídíme téměř vůbec.
Před sametovou revolucí stát mohutně podporoval sběr papíru, kovu nebo skleněných lahví ve výkupnách. Zbytek odpadu se vyvážel na skládky, což bylo umožněno tehdejší nižší spotřebou. Porevoluční období však přineslo mnohonásobně vyšší produkci odpadů a tím také zvýšený výskyt skládek – to je ovšem problém celého světa.
Do roku 2024 by se u nás mělo skládkování co nejvíce utlumit. Jaký nejbližší vývoj nabere tuzemská ekologie v ostatních ohledech?
