Ahoj ahoj – dneska to bude takové netypicky nefinské, protože se vlastně nebudeme bavit o ničem co by šlo jakkoli okoukat – a sice o pánských doplňcích. Protože už jsem se ale dal na to lifestylové blogování, zkusím Vám dneska vyšvihnout článek jako z lesklého módního magazínu. No, asi tušíte, že si dělám trošku legraci. Prostě ze sebe dostanu nějaký stream of consciousness a bude na Vás posoudit, zdali se Vám článek líbil, nebo ne. Na rozdíl od těch předchozích totiž budu pochybovat o jeho informační hodnotě.
Jak jsem se k pánským doplňkům dostal – evoluce doslova od píky
V podstatě po celou střední i část vysoké školy jsem existencí něčeho, jako jsou doplňky, prakticky netknutý. Z hudebních festivalů jsem si čas od času dovezl nějaký ten kovový přívěsek ve tvaru pentagramu nebo kožený náramek.
Co se týká ostatních věcí, které bychom mohli považovat za doplňky týče, vlastnil jsem akorát umělohmotnou tašku na notebook (Pozor! Nebyla to igelitka!), ve které jsem nosil snad všechno kromě přístroje, které jsem stabilně nechával stát doma na stole.
Dále pak digitální hodinky od dědy, které byly symbolem jistého nadřazeného postavení ještě na základní škole, na gymnáziu se nicméně skokově přeměnily ve vynález zkázy a maják přitahující výsměch, a rovněž několikeré sluneční brýle, na jejichž tvaru mi nezáleželo, dokud byly funkční. Protože být vybaven na procházku s dívkou, o níž usilujete a na cyklistický výlet zároveň je to, co moderní muž zkrátka musí zvládnout.
První tápání…
V průběhu studia na univerzitě jsem ale na sebe začal dávat o trošku větší pozor. Nevím, jestli to bylo vlivem mého pobytu v zahraničí, nebo vlivem univerzitní atmosféry obecně. Už před ukončením bakalářského studia jsem tušil, že bych si na univerzitě přál zůstat a je možné, že jsem určitým způsobem začal okoukávat styl od svých učitelů, na rozdíl od mého tehdejšího spolubydlícího a spolužáka, který ještě před státnicemi dostal práci v marketingovém oddělení jednoho hudebního labelu a mohl tak zůstat věrný svému stylu až do druhé promoce.
Má první kožená brašna
Ve Finsku jsem se naučil nosit sako, a jednou, když jsem chtěl jít do knihovny s laptopem, a viděl jsem, že brašna pohromadě se sakem nebudí zrovna důstojný dojem, zakoupil jsem pánskou koženou tašku. Pokud si přejete dočíst se něco o jejích nesporných výhodách, sledujte tento odkaz. Ihned jsem si připadal lépe. Hodila se jak ke keckám, tak k polobotkám. S překvapením jsem zjistil, protože nelze říci, že bych ten nákup jakkoli promýšlel, že se hodila i k obleku, ve kterém jsem chodil na zkoušky a přednášel na konferencích. Neodpustím si poznámku na okraj. Pokud jste vegan, a tedy u Vás obchodníci nepochodí s koženými doplňky, nabídka alternativ je více než pestrá. Podívejte se třeba na Larond.
…následované dalšími kroky
No a když už jsem si v tom všem připadal tak dobře, elegantně, a hlavně ne příliš metrosexuálně, zakoupil jsem i sadu kapesníčků do náprsní kapsy a motýlka. S výjimkou metalových náramků jsem nikdy nepřišel na chuť šperkům, tedy jsem se jich zdržel. Jakýsi ucelený popis toho, co je mi při mém uvažování nad konceptem šatníku blízké.
Chtěl bych ještě jednou podotknout, že jsem si dnes ani v nejmenším nehrál na žádného módního guru. Když se ale kolem sebe dívám, domnívám se, že spousta kluků by možná chtěla vypadat trošku více k světu, ale zkrátka neví jak do toho. Já v podstatě také jen nasadil metodu pokus-omyl, a navíc jsem se nevzdal toho, co mám rád – což jsem hlavně moje oblíbené výřečné mikiny.
Takové z Vás bych chtěl povzbudit a vyslovit názor, že s přibývajícím věkem by se muž, samozřejmě v závislosti na práci, kterou vykonává, měl stát trošku větším elegánem s vytříbenějším vkusem. Sami oceníte, že kvalita, která povětšinou tento styl provází, vás nezradí minimálně několik let.
